Hmyz vázaný na hrachor luční
Hrachor luční je živnou rostlinou pro housenky běláska lučního (Leptidea juvernica Williams), běláska hrachorového (Leptidea sinapis), vřetenušky chrastavcové (Zygaena osterodensis) a vřetenušky komonicové (Zygaena viciae). Poskytuje pyl a nektar pro včely, zejména pro samotářské včely z čeledi čalounicovitých, které lze na jeho květech často zastihnout. Mezi čmeláky je častým návštěvníkem hrachoru lučního čmelák rolní. Na hrachoru lučním se vyvíjejí například housenice (larvy) pilatky jetelové(Tenthredo notha).
K čemu ještě je hrachor luční dobrý?
Využívá se i jako kvalitní pícnina, oblíbená domácími býložravci. Jako bobovitá rostlina váže dusík a přispívá tak k její úrodnosti. Je vhodná i do lučních kytic.
Stanoviště a pěstování hrachoru lučního
Hrachoru lučnímu se bude dařit na čerstvých vlhkých půdách bohatých na živiny. Semena vysévejte nejlépe od října do listopadu, případně od února do března do hloubky 2-3 cm. Semena hrachoru lučního vyžadují narušení tvrdého osemení, například strarifikací (semena projdou chladným obdobím). V přírodě se tvrdá semena naruší například při požárek nebo když projdou trávícím ústrojím krav.
Na podzim je tedy možné semena vysít přímo ven — přirozený chlad a vlhko během zimy stratifikaci zajistí. Na jaře je vhodné semena před výsevem stratifikovat uměle: na 4–6 týdnů je uložit do vlhkého písku v chladu (cca 5 °C). Po stratifikaci vysévejte mělce do vlhké půdy, klíčení probíhá při teplotách 16–24 °C a může být nepravidelné.
V balení je 30 ks semen.